Přeskočit na obsah

Bulharský bus

Píseň napsaná cestou z ME v autobusu mezi Samokovem a Sofií. Některé zážitky byly autorem poněkud zveličené, nicméně dojem je autentický!

Hudba a text: Pavel Kolský

1) Pro někoho otrava, však hromadná doprava,
tě rychle a spolehlivě k cíli donese.
Pravdou ovšem zůstává, že hrůza nastává,
když se člověk někdy přes hranice přenese 

Zvláštní druh elánu mají země Balkánu, 
kde uvidíš věci co jsi ještě neviděl.
Už si ztratil naději, však jen o hodinu později
tvůj hledaný autobus konečně přijel. 

R: Tak nastoupit a čus, jede bulharský bus.
Řidič kopne panáka a mávne – no tak jdem.
A zábava už začíná, startuje se mašina.
Když bude kaput, do cíle nedojedem.

2) Autobusák starý kmet, co zná snad celý svět,
jen jinak než Bulharsky neumí. 
Technickou bodeť, to nemá 20 let
a zbastlenýmu motoru nikdo nerozumí.

    Těžko věřit mu, když do hudby rytmu
    mlátí do volantu a řeže zatáčky.
    Kde sedí turisti, se klepou čelisti 
    a turistkám se z toho rovnaj natáčky. 

    R:

    3) Tak vítejte v kraji, kde se nikdo netají,
    s tím že jízdní řády jsou trochu nepřesné.
    Podle posádky, se tvoří zastávky,
    prostě staví tam, kde si kdo hlesne.

      Jak zjistíte záhy, máte rádi České dráhy,
      i když vlaky působí jak hrůzné zjevení.
      Od Aše po Náchod, občas i funkční záchod
      a k tomu jenom dvacet minut zpoždění.